TRACKLIST 2CD:

 DAVID LYME

Příběh hvězdy španělského Italo disca, která dobyla Evropu i Japonsko

David Lyme patří k nejvýraznějším jménům evropského Italo disca druhé poloviny 80. let. Hity jako „Let’s Go To Sitges“, „Bambina“, „Playboy“, „I Don’t Wanna Lose You“ nebo „Bye Bye Mi Amor“ se staly charakteristickým zvukovým podpisem španělské taneční scény a pomohly vytvořit fenomén označovaný jako Sabadell Sound.

Za atraktivním jménem David Lyme se však neskrýval italský zpěvák, jak se mohli někteří posluchači domnívat, ale katalánský hudebník Jordi Cubino Bermejo, narozený v roce 1966 v Sabadellu nedaleko Barcelony. Současné katalánské zdroje uvádějí právě rok 1966, přestože některé starší databáze uvádějí jiné datum.

Hudební začátky

Cubino měl od mládí velmi silné hudební zázemí. Studoval hudbu a klavír, věnoval se kytaře a baskytaře a původně měl blízko dokonce k opeře. Později ho však stále více fascinovala elektronická taneční hudba, která v první polovině 80. let přicházela především z Itálie.

V domácích podmínkách začal vytvářet vlastní nahrávky. V době, kdy neexistoval Auto-Tune ani dnešní digitální produkční komfort, pracoval s velmi jednoduchou technikou a několika stopami. Jedna z jeho kazetových demo nahrávek se dostala k barcelonské společnosti Max Music, která hledala nové interprety pro rychle se rozvíjející španělskou taneční scénu.

Právě zde vznikl David Lyme.

Cubino dostal umělecké jméno, které mělo znít mezinárodně a zároveň zapadat do tehdejšího trendu italských a anglicky znějících jmen. Zrodil se David Lyme.

„Let’s Go To Sitges“ – začátek fenoménu

První zásadní nahrávkou byla skladba „Let’s Go To Sitges“, která se objevila v roce 1985. Název odkazoval na známé katalánské letovisko Sitges a skladba spojovala jednoduchou anglickou lyriku s výraznou taneční rytmikou, syntezátory a typickým osmdesátkovým zvukem.

Píseň se stala jedním z prvních velkých úspěchů Max Music a později se dostala také do slavné série Max Mix. Právě Max Mix byl pro španělskou taneční hudbu nesmírně důležitý a jeho úspěch pomohl dostat hudbu Davida Lymea daleko za hranice Španělska.

Cubino se přitom nepovažoval pouze za zpěváka. Už tehdy byl výrazně autorsky orientovaný a na řadě svých skladeb se podílel jako skladatel či producent.

Sabadell Sound

David Lyme se stal jedním z nejznámějších představitelů takzvaného Sabadell Sound.

Tento pojem označuje španělskou variantu Italo disca, která se rozvíjela především v Katalánsku, zejména v oblasti Sabadellu, Barcelony a okolí. Španělští producenti převzali základní principy italského tanečního popu – syntezátory, elektronické bicí, výraznou basovou linku, jednoduché anglické texty a melodické refrény – ale výsledkem byl poněkud popovější a méně „robotický“ zvuk.

Vedle Davida Lymea k tomuto okruhu patřili například Daydream, Alan Cook, Squash Gang a další interpreti spojení s Max Music a dalšími španělskými tanečními labely.

„Bambina“ a „Playboy“

Po „Let’s Go To Sitges“ přišla série skladeb, která z Davida Lymea udělala skutečnou hvězdu.

Jednou z nejznámějších byla „Bambina“, následovaná skladbou „Playboy“. Obě nahrávky přesně vystihovaly estetiku poloviny 80. let: romantické texty, jednoduché anglické fráze, výrazný beat a melodie, které byly okamžitě zapamatovatelné.

„Playboy“ se dočkala také rozsáhlé 12" verze. Originální maxi obsahoval vokální verzi dlouhou více než sedm minut, instrumentální verzi a krátkou acapella část.

Japonsko – nečekaný druhý domov

Obrovský význam pro kariéru Davida Lymea měl Japonsko.

V době, kdy byl Cubino stále velmi mladý, se jeho nahrávky dostaly na japonský trh a setkaly se zde s mimořádným ohlasem. Sám Cubino později vzpomínal, že po příjezdu do Tokia ho na letišti čekaly stovky fanoušků. V hotelu na něj ráno čekali další příznivci a koncerty navštěvovaly tisíce lidí.

V rozhovorech uváděl, že vystupoval také v Hongkongu, na Tchaj-wanu a v Soulu a koncerty navštěvovaly řádově tisíce diváků. Pro dospívajícího zpěváka to byla velmi neobvyklá zkušenost.

Právě zde se ukázalo, že David Lyme nebyl pouze lokální španělskou kuriozitou. Jeho hudba měla skutečný mezinárodní potenciál.

Album Like A Star

V roce 1986 vyšlo debutové album Like A Star.

Deska představuje patrně nejucelenější podobu klasického Davidova lymeovského zvuku. Obsahuje rychlé taneční skladby, ale také pomalejší a romantičtější materiál. Na albu se objevily například „Playboy“, „I Don't Wanna Lose You“, „Music“, „I Show You What's Love“, „Bye Bye Mi Amor“, nová verze „Bambina“, „Loving You“ a „You're My Desire“.

Právě „I Don't Wanna Lose You“ patří k jeho nejvýznamnějším nahrávkám. Původní 12" vydání z roku 1986 nabídlo skladbu v délce přes šest minut a doplnil ji titul „Loving You“.

„Bye Bye Mi Amor“

Dalším velkým hitem byla „Bye Bye Mi Amor“, která se objevila v roce 1987.

Přestože David Lyme zpíval anglicky, španělské publikum přijalo jeho hudbu mimořádně dobře. „Bye Bye Mi Amor“ je typickou ukázkou jeho schopnosti spojovat melodický evropský pop s tanečním beatem.

Skladba se dostala také do Max Mix 5, stejně jako „I Don't Wanna Lose You“. Max Mix 5 se v roce 1987 dokonce dostal na první místo švýcarského žebříčku a šest týdnů tam zůstal na vrcholu.

Album Lady

Rok 1988 přinesl druhé řadové album Lady.

Deska je zajímavá tím, že oproti debutu působí zvukově o něco dospěleji a více se přibližuje tehdejšímu evropskému synth-popu a tanečnímu popu.

Album obsahovalo titulní „Lady“, dále „Dancing In Japan“, „Hit Me Gringo“, „Never Say You Love Me“, „Let Me Be Your Love“, „Dolce Vita“ a „Close Your Eyes“.

Zvláštní pozornost si zaslouží právě „Dancing In Japan“, která symbolicky připomínala mimořádné spojení Davida Lymea s japonským publikem.

„Never Say You Love Me“

Jedním z nejúspěšnějších singlů druhé etapy byl „Never Say You Love Me“.

Skladba ukazuje, že Cubino už nebyl pouze mladým interpretem, který těží z prvotního boomu Italo disca. Produkčně se jeho hudba postupně posouvala směrem k modernějšímu dance-popovému zvuku konce 80. let.

„Never Say You Love Me“ se rovněž dostala do Max Mix 6, čímž se uzavřela série jeho zásadních účastí v této slavné megamixové řadě.

Odchod od Max Music

Po několika letech mimořádně intenzivní kariéry začal Cubino cítit, že se potřebuje vydat jiným směrem.

V roce 1990 opustil Max Music a přešel ke konkurenční společnosti Blanco y Negro Music. Pro nový label vydal skladbu „Perestroika“.

Ta už však nevzbudila takový komerční ohlas jako jeho největší hity z poloviny 80. let. Vydána byla také jako čtyřstopé EP obsahující:

• Perestroika – Vocal Mix
• Perestroika – Machine Vocal Mix
• Perestroika – Machine Instrumental Mix
• Perestroika – Instrumental Mix

Celková délka EP je přibližně 19 minut.

„Perestroika“ se nakonec ukázala jako poslední výrazná kapitola původní pěvecké kariéry Davida Lymea.

„David Lyme zemřel“ – tedy alespoň umělecky

Jordi Cubino později svůj přerod popsal velmi svérázně. V roce 2026 v rozhovoru pro Catalunya Ràdio použil větu „Já jsem zabil Davida Lymea“.

Po několika letech obrovského úspěchu byl podle svých vlastních slov přesycený rolí popové hvězdy. Projekt David Lyme podle něj trval přibližně pět let a poté se rozhodl soustředit na to, co ho skutečně zajímalo – skládání, produkci a práci v zákulisí hudebního průmyslu.

Tím ale kariéra Jordiho Cubina zdaleka neskončila.

Úspěšný skladatel a producent

Po odchodu z role Davida Lymea se Cubino začal intenzivně věnovat produkci a reklamní hudbě.

Pracoval pro řadu významných značek, mezi nimiž se uvádějí například Coca-Cola, Volkswagen, Audi, SEAT, Chupa Chups a Danone. Podílel se rovněž na hudbě pro televizní a filmové projekty.

Jeho autorská a producentská kariéra se nakonec stala ještě rozsáhlejší než jeho původní kariéra zpěváka.

Jedním z nejznámějších pozdějších projektů je „Corazón Latino“, skladba spojená s debutovým úspěchem Davida Bisbala. Cubino byl také autorem či producentem dalších projektů a pracoval pro řadu španělských i mezinárodních interpretů.

Podle dobových biografických materiálů zahrnovala jeho autorská a producentská práce miliony prodaných nahrávek.

Návrat Davida Lymea

Příběh však v roce 2026 dostal velmi nečekané pokračování.

Jordi Cubino se rozhodl jméno David Lyme znovu oživit. Tentokrát však nikoli jako svůj vlastní hlavní pseudonym.

Vybral mladého zpěváka Àlexe Blayu, kterému předal roli nového Davida Lymea. Cubino přitom zůstává autorem a producentem nového projektu. Myšlenkou je, že David Lyme už nebude pouze jménem jednoho zpěváka, ale samostatným hudebním alter egem, které může přejít z jedné generace na další.

Projekt vznikl mimo jiné po vystoupení, při němž Cubino znovu zazpíval „Playboy“ v katalánské verzi. Právě tehdy podle svých slov dostal myšlenku, že by mohl postavu Davida Lymea „vzkřísit“.

Nová etapa má být založena na kombinaci původního ducha Italo disca a moderní produkce. Cubino má dál psát a produkovat, zatímco Àlex Blaya má být novým interpretem.

DAVID LYME – DISKOGRAFIE

Studiová alba

1986 – Like A Star

Debutní album a základní dokument první fáze kariéry. Obsahuje mimo jiné „Playboy“, „I Don't Wanna Lose You“, „Music“, „I Show You What's Love“, „Bye Bye Mi Amor“, „Bambina“, „Loving You“ a „You're My Desire“.

1988 – Lady

Druhé řadové album s výraznějším synth-popovým a tanečním zvukem. Obsahuje „Lady“, „Dancing In Japan“, „Hit Me Gringo“, „Never Say You Love Me“, „Let Me Be Your Love“, „Dolce Vita“ a „Close Your Eyes“.

Hlavní singly a samostatná vydání

1985

• Let's Go To Sitges
• Bambina

1986

• Playboy
• I Don't Wanna Lose You

1987

• Bye Bye Mi Amor

1988

• Never Say You Love Me
• Lady
• Dolce Vita

1990

• Perestroika – EP

Významné skladby a další nahrávky spojované s Davidem Lyme

Vedle oficiální hlavní singlové diskografie se v katalozích a reedici objevují také:

• Let's Go To Canarias
• Let's Go To Lloret
• You're My Desire
• Music
• I Show You What's Love
• Loving You
• Dancing In Japan
• Hit Me Gringo
• Let Me Be Your Love
• Dolce Vita
• Close Your Eyes
• Blue Jean
• Let's Go To Canarias
• Let's Go To Lloret

David Lyme a odkaz na Italo disco

David Lyme je dnes jedním z nejvýraznějších představitelů takzvaného španělského Italo disca. Jeho význam spočívá nejen v několika velkých hitech, ale především v tom, že pomohl dokázat, že kvalitní elektronická taneční hudba nemusí vznikat pouze v Itálii.

Jeho nahrávky mají všechny typické znaky zlaté éry žánru: jednoduché anglické texty, výrazné melodie, syntezátory, elektronický rytmus, romantickou atmosféru a především okamžitě zapamatovatelné refrény.

Z dnešního pohledu je fascinující také skutečnost, že David Lyme nebyl pouze interpretem. Jordi Cubino byl od počátku skladatelem, hudebníkem a producentem, a právě tato schopnost mu později umožnila úspěšně přejít z role popové hvězdy do role jednoho z významných španělských hudebních producentů.

A možná právě proto jeho hudba přežila mnohem déle než většina tehdejších tanečních hitů.

„Bambina“, „Playboy“, „Let’s Go To Sitges“, „I Don't Wanna Lose You“ a „Bye Bye Mi Amor“ dnes patří k nahrávkám, které jsou pro znalce evropského Italo disca stejně charakteristické jako produkce italských hvězd typu Miko Mission, Ken Laszlo nebo Albert One.

David Lyme tak zůstává jedním z nejpozoruhodnějších příběhů evropské taneční hudby 80. let – příběhem chlapce ze Sabadellu, který se jako velmi mladý stal hvězdou, dobyl japonské publikum, následně se dobrovolně vzdal slávy a vybudoval si novou kariéru jako skladatel a producent.

A v roce 2026 se jeho příběh začal psát znovu.