TRACKLIST CD:

Album:  Raffaella Carra - Fatalita (1983)

1. Fatalità – 3:02
2. Io La Colpa Non Ce L'Ho – 3:58
3. Più Forte Del Tempo – 3:22
4. Madre Mia – 3:18
5. Un Dolce Segreto – 3:28
6. Innamorata – 3:22
7. Spera, Aspetta E Spera – 3:21
8. Gnam, Gnam – 3:19
9. Con Te – 3:29
10. Avrò Bisogno Di Te – 3:43
11. Cuando Calienta El Sol – 4:39

Raffaella Carrà byla jedním z nejvýraznějších symbolů italského popu, evropského disca 70. a 80. let. Její kariéra trvala více než šest desetiletí a pozoruhodné je, že i po její smrti se její písně vracejí v nových remixech a prostřednictvím nové generace posluchačů. Důkazem tomu je úspěch jejího italského disco hitu Pedro z roku 1980 a potom nečekaný celosvětový návrat v roce 2024 díky Jaxomymu a Agatinovi Romerovi.

RAFFAELLA CARRÀ – FATALITÀ (1983)

Fatalità je jednou z desek, na kterých je velmi dobře vidět propojení hudební a televizní kariéry Raffaelly Carrà.

V roce 1982 měla za sebou úspěšné album Raffaella Carrà '82 s hity „Ballo ballo“ a „Che dolor“. O rok později se připravovala na nový televizní formát, který se měl stát jedním z nejvýznamnějších pořadů její kariéry.

Dne 3. října 1983 se na Rai 1 poprvé objevil pořad Pronto, Raffaella?.

Šlo o zásadní změnu. Program byl vysílán v poledním čase od pondělí do pátku a Carrà v něm nejen zpívala a tančila, ale také komunikovala přímo s diváky prostřednictvím telefonních hovorů. První sezóna měla přibližně 170 dílů.

A právě titulní „Fatalità“ se stala úvodní znělkou tohoto pořadu.

„FATALITÀ“

Titulní skladba je bezpochyby nejdůležitějším bodem celého alba.

Skladba byla vytvořena speciálně pro televizní éru Pronto, Raffaella? a díky každodennímu vysílání se velmi rychle dostala do povědomí širokého publika.

Carrà v ní zpívá o vztahu, osudovosti a okamžiku, kdy člověk musí udělat rozhodnutí.

Samotný název Fatalità lze přeložit přibližně jako „Osud“, „Osudovost“ nebo „Náhoda“.

Píseň je typickým příkladem toho, jak Carrà dokázala propojit jednoduchý, okamžitě zapamatovatelný text s taneční produkcí.

PRONTO, RAFFAELLA?

Pro pochopení významu alba je důležité vědět, jak zásadní byl samotný televizní pořad.

Pronto, Raffaella? byl vytvořen především Giannim Boncompagnim, který patřil k nejvýznamnějším spolupracovníkům Carrà.

Carrà se zde představila v úplně nové podobě.

Nebyla pouze zpěvačkou na pódiu. Seděla přímo ve studiu, telefonovala s diváky, vedla rozhovory, improvizovala a současně každý den nabízela hudební čísla.

To z ní udělalo jednu z nejvýraznějších televizních osobností Itálie 80. let.

ZAJÍMAVOST – TŘI SKLADBY CRISTIANA MALGIOGLIA

Jednou z nejzajímavějších věcí na albu je přítomnost tří italských adaptací zahraničních skladeb, jejichž texty připravil Cristiano Malgioglio.

Jde o:

„Spera, aspetta e spera“

Italská adaptace skladby „Lança perfume“ brazilské zpěvačky Rity Lee, kterou napsali Rita Lee a Roberto de Carvalho.

Carrà tak převzala brazilský hit a vytvořila z něj italskou taneční skladbu.

„Innamorata“

Adaptace brazilské skladby „Cama e mesa“, jejíž autory jsou Erasmo Carlos a Roberto Carlos.

„Gnam, gnam“

Třetí Malgiogliova adaptace na albu.

Tato skladba byla zajímavá také tím, že ji už v roce 1981 nahrála Loretta Goggi.

Právě tato trojice ukazuje, jak Carrà v té době kombinovala italský pop s brazilskými a jihoamerickými hudebními vlivy.

1. FATALITÀ – 3:03

Titulní skladba a zároveň nejvýznamnější píseň celého projektu.

Její největší síla spočívá v okamžité zapamatovatelnosti. Carrà zde kombinuje taneční rytmus s typickým popovým refrénem a televizní energií.

Píseň je neoddělitelně spojena s pořadem Pronto, Raffaella? a právě díky každodennímu televiznímu vysílání získala obrovskou expozici.

2. IO LA COLPA NON CE L'HO – 4:02

Delší a výrazněji popová skladba.

Carrà zde dostává více prostoru pro melodickou interpretaci. Nejde o tak výrazný taneční hit jako „Fatalità“, ale dobře zapadá do celkové koncepce alba.

3. PIÙ FORTE DEL TEMPO – 3:26

Modernější taneční pop začátku 80. let.

Skladba má výraznější rytmickou konstrukci a patří k písním, které album odlišují od čistě televizního repertoáru.

4. MADRE MIA – 3:19

Melodičtější a citlivější číslo.

Carrà zde ustupuje od typické show-woman polohy a soustředí se více na samotný zpěv.

5. UN DOLCE SEGRETO – 3:29

Další melodická skladba s romantickou atmosférou.

Zajímavá je především jako kontrast k energičtějším skladbám na desce.

6. INNAMORATA – 3:24

Jedna z nejzajímavějších skladeb alba z hlediska původu.

Jde o italskou adaptaci brazilské skladby „Cama e mesa“ od Roberta Carlose a Erasma Carlose. Italský text připravil Cristiano Malgioglio.

Výsledkem je typická Carrà – melodická, taneční a současně lehce exotická.

7. SPERA, ASPETTA E SPERA – 3:24

Další brazilská adaptace.

Původní „Lança perfume“ napsali Rita Lee a Roberto de Carvalho. Malgioglio vytvořil italskou textovou verzi.

Je to jedna z nejzajímavějších skladeb alba právě díky spojení brazilské předlohy s italským disco-popem.

8. GNAM, GNAM – 3:22

Velmi hravá skladba.

Už samotný název působí lehce komicky a dokonale odpovídá televizní osobnosti Carrà.

Zajímavé je, že skladbu už před ní nahrála Loretta Goggi.

9. CON TE – 3:30

Romanticky laděná skladba, která patří k melodickým momentům druhé poloviny alba.

Není tak výrazná jako titulní „Fatalità“, ale pomáhá vytvořit kontrast mezi tanečními a pomalejšími čísly.

10. AVRÒ BISOGNO DI TE – 3:46

Závěrečná skladba původního LP.

Melodický závěr alba, který nechává desku skončit v klidnější atmosféře.

Fatalita je album jedné konkrétní historické chvíle – roku 1983, kdy Raffaella Carrà zahájila Pronto, Raffaella? a její kariéra vstoupila do další, mimořádně úspěšné etapy.

Titulní „Fatalità“ se stala televizní znělkou, album přineslo kombinaci italského popu, disca a brazilských vlivů a zahraniční verze ukázaly, že Carrà byla stále skutečnou mezinárodní hvězdou.

Pro sběratele Raffaelly Carrà proto patří Fatalità rozhodně mezi důležité tituly její katalogu.

RAFFAELLA CARRÀ

Žena, která naučila Evropu tančit

Raffaella Carrà nebyla pouze zpěvačkou. Byla zpěvačkou, tanečnicí, herečkou, moderátorkou, televizní producentkou a především jednou z nejvýraznějších evropských show-woman druhé poloviny 20. století. Její jméno se stalo synonymem pro energii, emancipaci, provokaci, radost ze života a taneční hudbu. Z Itálie dokázala během několika let proniknout prakticky do celé Evropy a následně také do Latinské Ameriky, kde se stala skutečnou superstar.

Oficiální životopis uvádí více než 60 milionů prodaných desek ve 37 zemích světa. Její nahrávky vycházely v desítkách teritorií a některé její písně se staly mezinárodními evergreeny.

Od dětské herečky k Raffaelle Carrà

Raffaella Pelloni se narodila 18. června 1943 v Bologni. K umění měla blízko od dětství. Navštěvovala Národní taneční akademii a už v osmi letech se objevila ve filmu Il tormento del passato. Později vystudovala římské Centro Sperimentale di Cinematografia.

V 60. letech se věnovala především herectví. Objevila se například ve filmech La lunga notte del 1943, I compagni, Il peccato degli anni verdi, Maciste, l'uomo più forte del mondo nebo Giulio Cesare, il conquistatore delle Gallie.

Významným momentem byl rok 1965, kdy odjela do Hollywoodu a zahrála si po boku Franka Sinatry ve filmu Von Ryan's Express. Právě v této době začala její cesta směřovat od klasického herectví k mnohem širší podobě showbyznysu.

Umělecké jméno Raffaella Carrà vzniklo na základě návrhu scenáristy Danteho Guardamagny. Příjmení Carrà odkazovalo na futuristického malíře Carla Carrà, zatímco Raffaella odkazovala na renesančního malíře Raffaella Sanzia.

Zrod zpěvačky a televizní hvězdy

V roce 1966 účinkovala v muzikálu Ciao Rudy po boku Marcella Mastroianniho. Právě zde se výrazněji představila nejen jako herečka, ale také jako zpěvačka a tanečnice.

Skutečný zlom však přišel v televizi.

Rok 1970 se stal rozhodujícím bodem její kariéry. Po pořadu Io, Agata e tu následovala Canzonissima '70, kterou uváděla společně s Corradem. A právě zde zazněla skladba, která odstartovala fenomén Raffaella Carrà – „Ma che musica maestro“. Píseň se dostala na první místo italské hitparády.

Její první album Raffaella vyšlo v roce 1971 u RCA Italiana. Obsahovalo mimo jiné právě „Ma che musica maestro“, ale také „Chissà chi sei“, „Dudulalà“ nebo „Reggae rrrrr!“.

Následoval obrovský úspěch a Carrà se rychle stala jednou z nejpopulárnějších italských televizních osobností.

Tuca Tuca – píseň, která změnila pravidla

Roky 1971–1972 přinesly další zásadní moment – „Tuca Tuca“.

Taneční skladba s výraznou choreografií byla na tehdejší poměry mimořádně odvážná. Carrà dokázala spojit hudbu, tanec, erotiku a televizní show způsobem, který byl v konzervativní Itálii stále poměrně neobvyklý.

„Tuca Tuca“ se postupně změnila v kulturní fenomén. Její choreografie se stala stejně důležitou jako samotná skladba. Oficiální životopis uvádí, že se z tance stal kult a fenomén, který se dostal dokonce do Guinnessovy knihy rekordů.

V roce 1972 vyšlo album Raffaella… Senzarespiro, spojené také s koncertním programem a výraznou taneční show.

Rumore – zrození evropské disco ikony

Pokud je „Tuca Tuca“ symbolem rané Carrà, pak „Rumore“ představuje její přerod v mezinárodní disco hvězdu.

V roce 1974 vyšlo album Felicità tà tà. Titulní skladba se stala televizní znělkou Canzonissima 1974, ale mnohem významnější pro budoucnost byla právě skladba „Rumore“.

Ta Raffaellu definitivně spojila s nastupující disco kulturou. Její rytmická produkce, výrazný taneční projev a charakteristická vizáž vytvořily nový typ evropské popové hvězdy. Oficiální biografie uvádí, že album Felicità tà tà bylo prvním albem Carrà vydaným ve 36 zemích a „Rumore“ ji definitivně etablovalo jako tvář disco music.

Carrà přitom nebyla pouze italským fenoménem. Její písně začaly vycházet ve španělských, francouzských, anglických a dalších jazykových verzích.

Evropa jí byla malá

V polovině 70. let už byla Raffaella Carrà mezinárodní hvězdou.

V roce 1976 získala vlastní televizní speciály ve španělské TVE a její koncertní show Forte forte forte Show se stala velkou událostí. Ve stejném období přišla jedna z jejích největších písní:

„A far l'amore comincia tu“

Skladba byla vydána také v angličtině, španělštině, němčině a francouzštině a dostala se do mnoha zemí světa. Carrà s ní vystupovala v evropských televizích včetně britského Top of the Pops.

Pro milovníky eurodisca je právě toto období zásadní. Carrà se zařadila po bok interpretů, kteří vytvořili evropskou taneční scénu druhé poloviny 70. let.

Fiesta a Tanti auguri

Album Fiesta z roku 1977 pokračovalo v mezinárodní expanzi. V krátké době získalo zlaté desky ve Španělsku, Kanadě a Argentině.

O rok později vyšlo další album jednoduše nazvané Raffaella. Obsahovalo například „Black Cat“, „California“, „Luca“ a především „Tanti auguri“.

Právě „Tanti auguri“, známá také podle verše Com'è bello far l'amore da Trieste in giù, se stala jedním z jejích nejtrvalejších hitů. Byla ústřední písní televizního pořadu Ma che sera a postupně se proměnila v jeden z nejznámějších symbolů celé Carrà.

Applauso, Pedro a začátek 80. let

Na konci 70. let se Carrà pokusila ukázat také citlivější a dospělejší polohu. Album Applauso z roku 1979 obsahovalo například baladu „E salutala per me“, která ukázala její schopnost pracovat i s vážnějšími tématy.

V roce 1980 přišel další obrovský hit – „Pedro“.

Následovalo album Mi spendo tutto, které patří k nejdůležitějším deskám její diskografie. Carrà zde zůstává věrná tanečnímu popu, ale zvuk se začíná posouvat směrem k produkci typické pro začátek 80. let.

Její mezinárodní popularita mezitím stále rostla. V Argentině natočila hudební film Barbara a v roce 1981 se stala tváří obrovského televizního projektu Millemilioni, který vznikal v mezinárodní spolupráci.

Ballo Ballo a televizní fenomén Pronto, Raffaella?

Rok 1982 přinesl další velký hit – „Ballo ballo“.

Carrà jej představila v pořadu Fantastico 3 a píseň se dostala na vrchol italské hitparády. Následovalo turné Fantastico Show. Ve stejném roce byla Carrà korunována „Reina“ festivalu Viña del Mar v Chile.

Ještě větší televizní revoluce však přišla v roce 1983 s pořadem Pronto, Raffaella?

Šlo o denní televizní show, která zásadně ovlivnila podobu italské televize. Carrà v ní dokázala vytvořit nový typ kontaktu s divákem – spontánní, bezprostřední a současně dokonale profesionální.

Z hudebního hlediska toto období přineslo například „Fatalità“ a „Que dolor“.

Bolero a Fidati!

V roce 1984 vyšlo album Bolero, na které navázalo v roce 1985 Fidati!

Carrà v té době už dávno nebyla pouze zpěvačkou. Byla televizní institucí. Dokázala moderovat, zpívat, tančit, improvizovat a současně pracovat s mezinárodními hosty.

Pořad Buonasera Raffaella! ji dokonce zavedl do Spojených států. Část programu byla vysílána přímo z New Yorku a mezi hosty se objevili například Henry Kissinger, Joe Cocker, Ginger Rogers nebo Sammy Davis Jr. Carrà následně vystoupila také v americkém David Letterman Show.

80. léta – televizní ikona

Po Pronto, Raffaella? následovaly další významné projekty, například Domenica In, Raffaella Carrà Show a Il principe azzurro.

Hudebně se Carrà v druhé polovině dekády přiblížila modernějšímu tanečnímu popu. Album Raffaella z roku 1988 a skladby jako „Voglio tutto, soprattutto te“ ukázaly, že dokázala držet krok s novou popovou generací.

V roce 1990 přišel album Inviato speciale, na němž spolupracovali například Biagio Antonacci, Franco Fasano a Gianni Bella. Titulní televizní éru doprovázel také hit „Ballando soca dance“.

Španělsko ji přijalo za svou

Významnou součástí kariéry Raffaelly Carrà bylo Španělsko.

V letech 1992–1994 zde uváděla pořady Hola Raffaella!, En casa con Raffaella a A las 8 con Raffaella. Její popularita ve španělsky mluvících zemích byla mimořádná a Carrà zde získala prakticky druhý domov.

Španělské publikum si oblíbilo nejen její televizní osobnost, ale také španělské verze jejích největších hitů. Právě díky nim se její tvorba dostala hluboko do kulturního povědomí Španělska a Latinské Ameriky.

Carràmba! a návrat na vrchol

V polovině 90. let se Raffaella vrátila k italské televizi s pořadem Carràmba! che sorpresa.

Program založený na překvapeních, setkávání lidí a emocích se stal obrovským hitem. Vzniklo dokonce nové slovo „carràmbata“, používané pro nečekané překvapivé setkání.

Hudebně toto období reprezentuje mimo jiné album Carràmba che rumba!

Na přelomu tisíciletí následovaly další televizní projekty a Raffaella se stále více profilovala jako moderátorka, producentka a tvůrkyně televizních formátů.

Nové tisíciletí a návrat k hudbě

V roce 2007 vyšla rozsáhlá kolekce Raffica Carrà, kombinující dvě CD a DVD. Obsahovala 25 zvukových skladeb a 38 televizních videí. Kolekce se dostala až na 15. místo italské hitparády a získala zlatou certifikaci.

Zajímavou kapitolou byla také spolupráce s novou generací interpretů. V roce 2007 se Carrà objevila ve videoklipu Tiziana Ferra „E Raffaella è mia“, věnovaném právě jí.

Bob Sinclar a „Far l'amore“

Jedním z největších návratů Carrà k současné taneční hudbě byla spolupráce s francouzským DJem a producentem Bobem Sinclarem.

V roce 2011 vznikla nová verze jejího staršího hitu „A far l'amore comincia tu“, nyní pod názvem „Far l'amore“.

Singl se dostal až na 6. místo italské hitparády a získal platinovou certifikaci.

Tím se ukázalo, že Carrà není pouze nostalgickou hvězdou 70. let. Její hudební odkaz dokázal fungovat i v moderní klubové produkci.

Replay – návrat zpěvačky

V roce 2013 vydala po dlouhé době nové studiové album Replay.

Deska představila Carrà v modernějším tanečním popovém zvuku. Titulní singl „Replay“ se dostal do italské hitparády a album znamenalo její návrat do aktivní hudební kariéry. Ve stejném období působila jako koučka v italské verzi talentové soutěže The Voice of Italy.

V roce 2015 následoval projekt Forte forte forte – Hits & Rarities, spojený také s novou televizní talentovou show. Titulní klasika „Forte forte forte“ dostala nový remix od Boba Sinclara.

Poslední album

V roce 2018 vydala Raffaella Carrà album Ogni volta che è Natale, kolekci vánočních písní.

Současně se vrátila k televizní práci pořadem A raccontare comincia tu, v němž vedla rozhovory s významnými osobnostmi. Program pokračoval i v roce 2019.

Její poslední veřejná léta už nebyla charakterizována především novou hudbou, ale spíše televizí, rozhovory a připomínáním jejího celoživotního odkazu.

Poslední kapitola

Raffaella Carrà zemřela 5. července 2021. Zpráva o jejím úmrtí zasáhla nejen Itálii, ale také Španělsko, Latinskou Ameriku a další země, kde měla po desetiletí miliony fanoušků.

Její hudba však nezmizela.

V létě 2021 například zaznělo „A far l'amore comincia tu“ na stadionu Wembley během utkání Itálie–Španělsko na evropském fotbalovém šampionátu.

Ještě pozoruhodnější je skutečnost, že její písně dál získávají nové posluchače. V roce 2024 se remix „Pedro (Jaxomy & Agatino Romero Remix)“ znovu objevil v evropských hitparádách a dostal se mimo jiné na 44. místo italské hitparády.

Odkaz Raffaelly Carrà

Raffaella Carrà byla výjimečná tím, že dokázala spojit několik světů.

Byla italskou televizní hvězdou, evropskou popovou zpěvačkou, disco ikonou, tanečnicí i moderátorkou. Její největší hity – „Rumore“, „A far l'amore comincia tu“, „Tanti auguri“, „Pedro“, „Ballo ballo“, „Fiesta“ – přežily dobu svého vzniku.

Pro historii evropské populární hudby je přitom důležitá ještě z jiného důvodu. Carrà patřila k interpretům, kteří dokázali překročit hranici mezi televizní show a popovou hudbou. Její vystoupení nebyla pouze koncertem – byla komplexním představením, v němž hudba, choreografie, kostým a osobnost tvořily jeden celek.

Právě proto zůstává Raffaella Carrà i dnes jednou z nejvýraznějších ikon evropské disco a popové kultury.

ALBOVÁ DISCOGRAFIE

SINGLOVÁ DISCOGRAFIE – ITÁLIE

1970–1974

• 1970 – Ma che musica maestro / Non ti mettere con Bill
• 1970 – Reggae Rrrrr!
• 1971 – Chissà chi sei / Dudulalà
• 1971 – Chissà se va / Perdono, non lo faccio più
• 1971 – Tuca Tuca / Vi dirò la verità
• 1971 – Maga maghella / Papà
• 1972 – Borriquito / Raindrops Keep Fallin' on My Head
• 1972 – Tuca Tuca, sì / Accidenti a quella sera
• 1972 – T'ammazzerei / Era solo un mese fa
• 1974 – Din don dan / Bumba mama
• 1974 – Felicità tà tà / Ma che sera
• 1974 – Rumore / Sì, ci sto
• 1974 – Il guerriero

1975–1979

• 1975 – Male / Sciocco
• 1975 – Tornerai / 53 53 456
• 1976 – Forte forte forte / A far l'amore comincia tu
• 1977 – Fiesta
• 1977 – Black Cat / California
• 1978 – Tanti auguri / Amoa
• 1979 – E salutala per me / Ciak

1980–1985

• 1980 – Pedro
• 1981 – Mi spendo tutto / Io non vivo senza di te
• 1982 – Ballo ballo
• 1983 – Soli sulla luna / Ahi
• 1983 – Fatalità / Né con te, né senza te
• 1984 – Que dolor / Spera, aspetta e spera
• 1984 – Dolce far niente / Io ti amo
• 1984 – Buon Natale / Amico
• 1985 – Tele-Telefonarti
• 1985 – Fidati! / Bacio

1988–1991

• 1988 – Voglio tutto, soprattutto te / Abbracciami
• 1990 – Ballando soca dance / Sognando soca dance
• 1991 – Rumore (Remix '91 Dance Version)

1999–2024

• 1999 – Presidance – s Elio e le Storie Tese
• 2010 – Rumore (2010 Remix) – Veerus & Maxie Devine
• 2011 – Far l'amore – Bob Sinclar & Raffaella Carrà
• 2013 – Replay
• 2013 – Cha Cha Ciao
• 2015 – Forte – Bob Sinclar & Raffaella Carrà
• 2018 – Chi l'ha detto
• 2020 – Feliz Navidad
• 2022 – Rainbow Megamix
• 2024 – Pedro (Jaxomy & Agatino Romero Remix)

Několik nejdůležitějších hitů

Ma che musica maestro – první velký hit a zásadní televizní průlom.
Tuca Tuca – ikonická taneční skladba a choreografie.
Rumore – zásadní evropský disco hit.
A far l'amore comincia tu – její nejvýraznější mezinárodní hit.
Tanti auguri – televizní evergreen.
Pedro – jeden z jejích největších hitů začátku 80. let.
Ballo ballo – velký hit televizní éry Fantastico.
Far l'amore – modernizovaná verze klasiky ve spolupráci s Bobem Sinclarem.

Raffaella Carrà tak zůstává jedním z nejvýraznějších symbolů italského popu, evropského disca a televizní zábavy 70. a 80. let. Její kariéra trvala více než šest desetiletí a pozoruhodné je, že i po její smrti se její písně vracejí v nových remixech a prostřednictvím nové generace posluchačů.