TRACKLIST CD:

HUBERT KAH

Od Neue Deutsche Welle přes „Sternenhimmel“ až k synthpopové klasice

Začátky a vznik Hubert Kah

Pod názvem Hubert Kah se skrývá nejen hudební skupina, ale především jméno jejího frontmana Huberta Kemmlera, německého zpěváka, skladatele, klávesisty a producenta. Kemmler se narodil 21. března 1961 a ještě před zahájením hudební kariéry studoval práva na univerzitě v Tübingenu.

Skupina Hubert Kah vznikla na začátku 80. let jako trio. Vedle Kemmlera, který obstarával zpěv a klávesy, tvořili sestavu Markus Löhr na kytaru a klávesy a Klaus Hirschburger na baskytaru. Právě tato trojice se stala jedním z charakteristických představitelů německé Neue Deutsche Welle (NDW).

Od začátku se Hubert Kah odlišoval nejen hudbou, ale také vizuální stránkou. Hubert Kemmler se v televizních pořadech objevoval například v noční košili nebo ve svěrací kazajce. Tento extravagantní image dokonale zapadal do atmosféry počátku 80. let, kdy se v Německu prosazovala nová generace elektronického popu, nové vlny a výrazných osobností.

„Rosemarie“ – první velký úspěch

První výrazný úspěch přišel v roce 1982 se singlem „Rosemarie“. Následoval „Sternenhimmel“, který se stal jednou z nejznámějších písní celé německé NDW. Ve švýcarské hitparádě se „Rosemarie“ dostala na 6. místo a „Sternenhimmel“ patřil k největším německým hitům období.

„Sternenhimmel“ je dodnes jednou z písní, která nejlépe vystihuje typický zvuk raného Hubert Kah – jednoduchá, výrazná elektronika, hypnotický rytmus, lehce absurdní atmosféra a okamžitě zapamatovatelný refrén.

Ve stejném roce vyšlo první album Meine Höhepunkte, po němž následovalo ještě album Ich komme. Obě desky patří k nejvýznamnějším nahrávkám raného období skupiny. „Meine Höhepunkte“ se v německém žebříčku dostalo až na 7. místo, zatímco „Ich komme“ dosáhlo 35. pozice.

„Einmal nur mit Erika…“

Rok 1983 přinesl další známý singl „Einmal nur mit Erika (...dieser Welt entfliehn)“. Píseň pokračovala v typickém stylu skupiny – německý text, elektronické aranžmá a značná dávka svérázného humoru.

Současně se začala měnit hudební tvář Hubert Kah. Původní NDW začala postupně ustupovat sofistikovanějšímu synthpopu a produkčně propracovanějšímu elektronickému popu.

Michael Cretu – zásadní spolupráce

Velký zlom nastal v roce 1984, kdy Hubert Kah začal spolupracovat s producentem a hudebníkem Michaelem Cretu. Ten se později proslavil především jako producent Sandry a jako tvůrce projektu Enigma. Cretu se stal pro další vývoj Hubert Kah zásadní osobností.

Výsledkem bylo album Goldene Zeiten, které přineslo výrazně dospělejší a propracovanější zvuk. Mezi nejznámější skladby patřily „Engel 07“, „Wenn der Mond die Sonne berührt“, titulní „Goldene Zeiten“ a „Suzanne“. Produkce Cretua a Armanda Volkera posunula Hubert Kah od původní NDW směrem k mezinárodnějšímu synthpopu.

„Engel 07“ se později dočkala také anglické verze „Angel 07“, která byla určena i pro zahraniční trh.

Od němčiny k angličtině – Tensongs

Dalším zásadním krokem bylo album Tensongs, vydané v roce 1986. Šlo o první kompletní anglicky zpívané studiové album Hubert Kah. Na produkci se podíleli Michael Cretu a Armand Volker.

Album představilo skupinu mezinárodnímu publiku a obsahovalo trojici výrazných singlů:

• Limousine
• Something I Should Know
• Love Is So Sensible

Právě „Limousine“ se stala jednou z nejdůležitějších skladeb zahraničního období Hubert Kah. Singl vyšel v roce 1986 a dostal se například na 25. místo švýcarského žebříčku. Album Tensongs dosáhlo v Německu 35. místa a ve Švýcarsku 21. místa.

Zajímavostí je skladba „Pogo the Clown“, inspirovaná americkým sériovým vrahem Johnem Waynem Gacym. „Get Strange“ se zase objevila ve filmu Rad z roku 1986.

Hubert Kah a Sandra

Hubert Kemmler nebyl pouze zpěvákem vlastní skupiny. Významnou kapitolu jeho kariéry představuje spolupráce s Michael Cretu a Sandrou.

Kemmler se autorsky a producentsky podílel na řadě skladeb a zároveň poskytoval doprovodné vokály na několika Sandřiných zásadních nahrávkách. Společně s Cretu se podílel například na písni „(I'll Never Be) Maria Magdalena“, která se stala jedním z největších evropských hitů poloviny 80. let.

Jeho autorský a produkční rukopis se objevil také u dalších interpretů, mimo jiné u Inker & Hamilton a Münchener Freiheit.

Tato spolupráce je důležitá i z hlediska historie evropského synthpopu. Hubert Kah, Sandra a Michael Cretu se v polovině 80. let pohybovali ve velmi podobném hudebním prostoru, který kombinoval elektronické nástroje, výrazné melodie, dramatickou atmosféru a moderní studiovou produkci.

Sound of My Heart

V roce 1989 vyšlo další anglicky zpívané album Sound of My Heart, opět produkované Michaelem Cretu.

Deska obsahovala například:

• „Welcome, Machine Gun“
• „Carrousel“
• „Cathy“
• „Midnight Sun“
• „Sound of My Heart“
• „So Many People“
• „Help Me Through the Night“
• „The Voice of Silence“
• „Victim of Brain“

Z alba byly vydány singly „Welcome, Machine Gun“, „So Many People“ a „It's Me, Cathy (Follow My Heart)“.

Na některých zahraničních vydáních se objevila také skladba „Military Drums“, původně vydaná jako singl v roce 1987.

Sound of My Heart představuje vrchol mezinárodní fáze Hubert Kah. Současně však znamenal konec jedné významné etapy. Kemmler se následně stáhl z hudebního průmyslu a skupina přerušila činnost.

Návrat v 90. letech

Po několikaleté přestávce se Hubert Kemmler vrátil v polovině 90. let. Tentokrát pod názvem Hubert Kah vzniklo stejnojmenné album, vydané v roce 1996 u Polydoru. Producentem byl Armand Volker.

Album bylo hudebně velmi odlišné od klasického NDW období. Kemmler zde experimentoval s kombinací popu, klasické hudby, orchestrálních aranží a atmosférických zvuků.

Výraznou skladbou byla „C'est La Vie“, která vyšla jako singl již v roce 1995 a následně znovu v roce 1996. Druhým singlem byla „Sailing“.

Zajímavým prvkem alba je práce s autentickými zvuky a historickými motivy. Například na „I Came To You (Oriental Moon)“ byly použity nahrávky modliteb z Kemmlerových cest po Ománu a Spojených arabských emirátech. Na nahrávce se rovněž objevuje klavír spojovaný s Richardem Wagnerem.

Seelentaucher – velký návrat

Po další delší přestávce přišlo v roce 2005 album Seelentaucher. Vydala jej společnost DA Records a na produkci a realizaci se podílela řada hudebníků a producentů, mezi nimi Markus Löhr a Blank & Jones.

Album spojilo starší tvorbu s novým zvukem. Objevily se zde nové skladby i nové verze starších hitů, například:

„Military Drums 2005“, „Laß mich träumen 2005“ a živá verze „Wenn der Mond die Sonne berührt“.

Mezi nové skladby patřily například „No Rain“, „Psycho Radio“, „Lifeline“, „Raketen“, „Ich bleib bei dir“, „Alles klingt“, „Sekunden“, „Fels in der Brandung“ nebo „Willkommen im Leben“.

Seelentaucher tak nebyl pouhou nostalgickou vzpomínkou na 80. léta. Kemmler se pokusil spojit svůj klasický synthpopový rukopis s moderní elektronikou a současnou produkcí.

RockArt – návrat k výraznější elektronice

Dalším studiovým albem bylo RockArt, vydané v roce 2016. Album obsahuje čtrnáct skladeb a představuje další kapitolu pozdější tvorby Hubert Kah.

Tracklist:

1. Terrorist der Liebe (mit Joachim Witt)
2. Todessymphonie
3. Ave Maria
4. Meine Lust
5. Hungrig
6. Paradiso Extremo
7. Funkelnde Spiegel
8. Millionen von Sternen
9. Märchenwald
10. Fels in der Brandung
11. Dich wiederzusehn'
12. Stille
13. Parfum Deiner Liebe
14. Komm und bleib' auf der Welt

Pozornost vzbudil zejména úvodní singl „Terrorist der Liebe“, na němž se objevil také německý hudebník Joachim Witt. V roce 2016 následovaly také singly „Niemand ist wie du“ a „Parfum deiner Liebe“.

Hubert Kah jako autor a spolupracovník

Význam Hubert Kah v evropské popové hudbě nelze měřit pouze jeho vlastními deskami. Hubert Kemmler byl významným autorem a spolupracovníkem dalších interpretů.

Jeho jméno je spojeno například se Sandrou, Inker & Hamilton a Münchener Freiheit. Zvláštní význam má spolupráce se Sandrou, kde se jeho autorský rukopis spojil s produkčním přístupem Michaela Cretua.

Právě tato oblast Kemmlerovy kariéry vysvětluje, proč se jeho jméno objevuje v titulcích mnoha nahrávek německého a evropského popu druhé poloviny 80. let.

Pozdější období

Hubert Kah se v dalších letech objevoval také v televizních a dalších projektech. V roce 2007 vystupoval jako postava ledového krále Kiniho v muzikálu Prinzessin Lillifee. V roce 2014 se objevil v televizní reality show Promi Big Brother, kde získal novou vlnu mediální pozornosti.

V roce 2023 se objevily nové remixové aktivity kolem skladby „The Picture“, v roce 2024 vyšla remasterovaná verze „Engel 07“, následovaná v roce 2024 také remasterem „Wenn Der Mond Die Sonne Berührt“. V roce 2025 byla vydána remasterovaná verze „Angel 07“ a nový singl „Isn't It Lovely“.

DISKOGRAFIE – STUDIOVÁ ALBA

1982 – Meine Höhepunkte
První album Hubert Kah a zásadní nahrávka rané fáze NDW. Obsahuje materiál z období kolem „Rosemarie“ a „Sternenhimmel“.

1982 – Ich komme
Druhé album stejného roku, které potvrdilo pozici skupiny na německé scéně.

1984 – Goldene Zeiten
První zásadní spolupráce s Michaelem Cretuem. Přechod od původní NDW k propracovanému synthpopu.

1986 – Tensongs
První kompletní anglicky zpívané album. Obsahuje „Limousine“, „Something I Should Know“ a „Love Is So Sensible“.

1989 – Sound of My Heart
Druhé anglické album, opět spojené s produkcí Michaela Cretua.

1996 – Hubert Kah
Návratové album s výrazným podílem klasických a orchestrálních prvků.

2005 – Seelentaucher
Návrat k elektronickému popu, kombinující nové skladby a nové verze staršího materiálu.

2016 – RockArt
Pozdní studiové album s novým materiálem a hostujícími osobnostmi, například Joachimem Wittem.

ZÁSADNÍ SINGLOVÁ DISKOGRAFIE

1982

• Rosemarie
• Sternenhimmel

1983

• Einmal nur mit Erika (...dieser Welt entfliehn)
• Scary Monster – anglická verze „Sternenhimmel“

1984

• Engel 07
• Wenn der Mond die Sonne berührt

1985

• Angel 07
• Goldene Zeiten

1986

• Limousine
• Something I Should Know
• Love Is So Sensible

1987

• Military Drums

1989

• Welcome, Machine Gun
• So Many People

1990

• It's Me, Cathy (Follow My Heart)

1995

• C'est La Vie

1996

• C'est La Vie – nová verze
• Sailing

1998

• Love Chain (...Maria)
• Der NDW-Kult-Mix

2005

• No Rain
• Psycho Radio
• Sekunden

2016

• Terrorist der Liebe – s Joachimem Wittem
• Niemand ist wie du
• Parfum deiner Liebe

2023

• The Picture – Francois Kevorkian Mixes

2024

• Engel 07 – Remastered
• Wenn Der Mond Die Sonne Berührt – Remastered

2025

• Angel 07 – Remastered
• Isn't It Lovely

KOMPILACE:

Velmi zajímavé je především vydání kompilace So80s Presents Hubert Kah, které se soustředí na originální a remixové verze nahrávek z osmdesátých let. Obsahuje například „Angel 07 (Rock Remix)“, „Welcome, Machine Gun (Dub Version)“, „So Many People (Dub Mix)“, „Something I Should Know (Single Remix)“ a prodlouženou americkou remixovou verzi „Limousine“.

Hubert Kah patří k interpretům, kteří jsou neoddělitelně spojeni s evropskou hudbou 80. let. Začínal jako výrazná postava německé Neue Deutsche Welle, ale během několika let se jeho tvorba proměnila v mezinárodně orientovaný synthpop.

Od jednoduchých a výrazných skladeb „Rosemarie“ a „Sternenhimmel“ vedla cesta přes „Engel 07“ a „Wenn der Mond die Sonne berührt“ až k anglickým albům Tensongs a Sound of My Heart. Důležitou součástí této éry byl Michael Cretu, jehož produkční rukopis se stal jedním z charakteristických prvků zvuku Hubert Kah.

Neméně významná byla Kemmlerova autorská práce pro další interprety, především spolupráce se Sandrou. Díky ní se Hubert Kah stal součástí širšího okruhu německé elektronické popové scény, z níž vzešla řada mezinárodních hitů.

A přestože se kariéra Hubert Kah několikrát přerušila, Kemmler se ke své hudbě opakovaně vracel. Seelentaucher a později RockArt ukázaly, že jeho tvorba nemusí být pouze nostalgickou vzpomínkou na NDW. Hubert Kah tak zůstává zajímavým příkladem hudebníka, který dokázal během více než čtyř desetiletí měnit styl, pracovat s elektronikou i klasickou hudbou a přitom si zachovat vlastní výrazný rukopis.