TRACKLIST 2CD:

a-ha: Severská melancholie, která dobyla svět

Když se řekne 80. léta, syntetizátory a nezaměnitelný falzet, jen málokterá kapela vystihuje tuto éru tak přesně jako a-ha. Trojice z Norska – zpěvák Morten Harket, klávesista Magne Furuholmen a kytarista Pål Waaktaar-Savoy – dokázala spojit chladnou severskou atmosféru s chytlavým popem a vytvořit zvuk, který přežil dekády.

Začátky z Osla do Londýna

Příběh a-ha začíná na počátku 80. let v Oslo. Waaktaar a Furuholmen už spolu hráli v kapele Bridges, ale skutečný průlom přišel až po spojení s Harketem. Ambiciózní trojice brzy pochopila, že pro mezinárodní úspěch musí odejít z Norska – a tak zamířila do London.

První verze jejich budoucího megahitu Take On Me z roku 1984 zapadla. Kapela se ale nevzdala, skladbu přepracovala a v roce 1985 ji vydala znovu – tentokrát s revolučním videoklipem kombinujícím kreslenou animaci a hraný film.

Výsledek? Globální senzace.

Exploze slávy v 80. letech

Debutové album Hunting High and Low (1985) katapultovalo a-ha na vrchol. Kromě „Take On Me“ obsahovalo i hity jako The Sun Always Shines on T.V. nebo titulní Hunting High and Low.

Následující alba Scoundrel Days (1986) a Stay on These Roads (1988) potvrdila, že nejde o kapelu jednoho hitu. Skladby jako Manhattan Skyline či Stay on These Roads ukázaly temnější, vyzrálejší stránku jejich tvorby.

Na konci dekády patřili a-ha mezi největší popové hvězdy světa – zejména v Evropě.

90. léta

S příchodem 90. let se hudební vkus proměnil a a-ha reagovali posunem ke klidnějšímu, kytarovějšímu zvuku. Album East of the Sun, West of the Moon (1990) přineslo například cover Crying in the Rain.

Deska Memorial Beach (1993) byla temnější a méně komerční. Přestože obsahovala silné momenty, kapela se po jejím vydání stáhla z veřejného života. Zdálo se, že jejich příběh končí.

Velký návrat po roce 2000

Překvapivý comeback přišel s albem Minor Earth Major Sky (2000). Singl Summer Moved On ukázal, že Harketův hlas neztratil nic ze své síly – naopak.

Následovala alba Lifelines (2002) a Analogue (2005), která kombinovala moderní produkci s typickou melancholií. V roce 2009 vydali Foot of the Mountain, kde se částečně vrátili ke svým synth-popovým kořenům.

Rozloučení… a další návrat

Roku 2010 oznámili konec kariéry a vydali symbolický singl Butterfly, Butterfly (The Last Hurrah). Fanoušci se rozloučili – ale ne na dlouho.

Už v roce 2015 se a-ha vrátili s albem Cast in Steel. Další projekt True North (2022) posunul jejich hudbu do orchestrálnější, filmové polohy a potvrdil, že kapela se nebojí experimentovat ani po čtyřiceti letech existence.

a-ha nejsou jen „kapela jednoho hitu“, jak se někdy zjednodušeně tvrdí. Ano, Take On Me zůstává ikonou popkultury, ale jejich katalog je mnohem širší a hlubší.

Jejich hudba spojuje:

• chytlavé melodie
• emotivní texty
• typickou severskou atmosféru

Prodali desítky milionů desek a ovlivnili generace hudebníků. Především ale dokázali něco vzácného: přežít vlastní slávu, několikrát se rozpadnout – a pokaždé se vrátit s něčím novým.

SINGLY:

1985

• Take On Me
• Love Is Reason
• The Sun Always Shines on T.V.
• Train of Thought

1986

• Hunting High and Low
• I've Been Losing You

1987

• Cry Wolf
• Manhattan Skyline

1988

• Stay on These Roads
• The Blood That Moves the Body
• Touchy!

1989

• You Are the One

1990

• Crying in the Rain
• I Call Your Name
• Early Morning

1991

• Move to Memphis

1993

• Dark Is the Night for All
• Angel in the Snow

1994

• Shapes That Go Together

2000

• Summer Moved On
• Minor Earth Major Sky
• Velvet

2001

• The Sun Never Shone That Day

2002

• Forever Not Yours
• Lifelines

2003

• Did Anyone Approach You?

2005

• Celice
• Analogue (All I Want)

2006

• Cosy Prisons

2009

• Foot of the Mountain
• Nothing Is Keeping You Here
• Shadowside

2010

• Butterfly, Butterfly (The Last Hurrah)

2015

• Under the Makeup
• Cast in Steel

2016

• Forest Fire

2017

• This Is Our Home

2022

• I'm In
• You Have What It Takes
• As If